Co je svátost 8

8. Zda je dovoleno přidat něco ke slovům, v nichž záleží tvar svátostí.


III ot. 60 čl. 8 arg. 1
Při osmé se postupuje takto: Zdá se, že nic není dovoleno přidat ke slovům, ve kterých záleží tvar svátostí. Neboť nejsou méně nutná taková svátostná slova než slova Písma svatého. Ale nic není dovoleno přidat nebo ubrat slovům Písma svatého: praví se totiž Deuter. 4: "Nepřidáte ke slovu, které k vám mluvím, ani z něho neuberete"; a Zjev., posl. hl.: "Dosvědčuji každému slyšícímu slova proroctví knihy této. Jestli kdo něco k nim přidá, přidá i jemu Bůh rány, napsané v této knize; a jestli kdo ubere, vezme mu Bůh účast na knize života." Tedy se zdá, že ani ve svátostném tvaru není dovoleno něco přidat anebo ubrati.
III ot. 60 čl. 8 arg. 2
Mimo to slova se mají ve svátostech na způsob tvaru, jak bylo řečeno. Ale ve tvarech každé přidání nebo ubrání mění druh, jakož i v číslech, jak se praví v VIII. Metafys. Tedy se zdá, že, kdyby se něco přidalo nebo ubralo svátostnému tvaru, nebude táž svátost.
III ot. 60 čl. 8 arg. 3
Mimo to, jako se ke svátostnému tvaru vyžaduje určitý počet výrazů, tak se také žádá určitý pořad slov a také souvislost řeči. Jestli tedy neodnímá, ubrání nebo přidání správnost svátosti, zdá se, že stejným důvodem ani přeložení slov nebo ani přerušení řeči.
III ot. 60 čl. 8 protiarg.
Avšak proti je, že ve tvarech svátostí někteří něco přidávají, co druzí nepřidávají; jako Latiníci křtí při tomto tvaru: "Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého"; Řekové pak při takovém: "Budiž pokřtěn služebník Kristův J. ve jménu Otce" atd. A přece obojí udělují pravou svátost. Tedy lze přidat něco ve tvarech svátostí nebo ubrati.
III ot. 60 čl. 8 odp.
Odpovídám: Musí se říci, že se zdá dvojí pozoruhodné při všech těch změnách, které se mohou přihodit ve tvarech svátostí. - A to, jedno se strany toho, jenž pronáší slova, jehož úmysl se vyžaduje ke svátosti, jak bude níže řečeno. A proto, jestliže zamýšlí zavésti oním přidáním anebo ubráním jiný obřad, který není Církví přijat, zdá se, že nepovstává svatost, protože se nezdá zamýšlet činit to, co činí Církev. - Jiné pak je uvážit se strany významu slov. Protože totiž slova působí ve svátostech podle smyslu, který tvoří, jak bylo shora řečeno, třeba pozorovat, zda se takovou změnou odnímá náležitý smysl slov; protože tak se zjevně ničí pravost svátosti. Je pak jasné, že se ničí náležitý smysl slov, jestliže se ubírá něco z toho, co patří k podstatě svátostného tvaru; a proto nepovstává svátost. Pročež praví Didymus, v knize O Duchu Svatém: "Kdyby se někdo pokoušel tak křtít, že by opominul jedno ze zmíněných jmen," (totiž Otce, a Syna, a Ducha svatého), "nevykoná křest". Jestliže však se ubere _ něco, co není z podstaty tvaru, takové ubrání neničí náležitého smyslu slov, a v důsledku ani vykonání svátosti. Jako ve tvaru Eucharistie, jenž je: Toto je totiž tělo mé; neboť odnětí ly totiž neničí náležitého smyslu slov; a proto nepřekáží vykonání svátosti; ačkoliv se může státi, že ten, jenž to vynechává, hřeší nedbalostí anebo pohrdáním. U přidání se přihází přidání něčeho, co poruší náležitý smysl; třebas, kdyby někdo řekl: Já tě křtím ve jménu Otce většího a Syna menšího, jako křtili Ariáni. A proto takový přídavek ničí pravost svátosti. Jestliže však je takový přídavek, že neruší náležitého smyslu, neničí se pravost svátosti. A nezáleží, zda je takový přídavek na začátku nebo uprostřed nebo na konci; jako kdyby někdo řekl: Já tě křtím ve jménu Boha Otce všemohoucího a Syna jeho Jednorozeného a Ducha svatého Těšitele, bude pravý křest. A podobně, kdyby někdo řekl: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a blahoslavená Panna ti pomáhej, bude pravý křest. Kdyby však snad řekl: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a Blahoslavené Panny Marie, nebyl by to křest: protože se praví, I. Kor. l: "Což Pavel za vás byl ukřižován, nebo jste 'byli pokřtěni ve jménu Pavlově?" Ale to je pravda, rozumí-li se křest ve jménu Blahoslavené Pannytak, jako ve jménu Trojice, jímž je křest svatým: neboť takový smysl byl by proti pravé víře, a v důsledku by ničil pravost svátosti. Rozumí-li se však přídavek a ve jménu blahoslavené Panny, ne že jména blahoslavené Panny něco působí ve křtu, nýbrž že její přímluva prospívá křtěnému k zachování křestní milosti, neničí se vykonání svátosti.
III ot. 60 čl. 8 k 1
K prvnímu se tedy musí říci, že není dovoleno přidávat ke slovům Písma svatého co do smyslu; ale na výklad Písma svatého mnoho slav se k nim přidává od učenců. Není však též dovoleno tak přidávat slova k Písmu svatému, že by se vydávala za součástku Písma svatého, protože to by byla nepravost klamání. A podobně, kdyby někdo vydával něco za nutné ke tvaru, co není.
III ot. 60 čl. 8 k 2
K druhému se musí říci, že slova patří ke tvaru svátosti pro naznačený smysl. A proto, cokoliv slov se přidá anebo ubere, co nepřidává nebo neubírá náležitému smyslu, neničí se druh svátosti.
III ot. 60 čl. 8 k 3
K třetímu se musí říci, že jestliže je takové přerušení slov, že se přeruší úmysl vyslovujícího, ničí se smysl svátosti a v důsledku i její pravost. Neničí se však, když je malé přerušení, jež neodnímá úmyslu pronášejícího a smyslu slov. A totéž je také říci o přeložení slov, protože, ničí-li smysl rčení, nekoná se svátost:jak je patrné při položení záporu před znamením, nebo za ním. Jestliže však je takové přesažení, že nemění smyslu rčení, neničí se pravost svátosti: protože, jak praví Filozof, "přemístěná jména a slova totéž znamenají".