Co je svátost 6

6. Zda se vyžadují slova ve značeni svátostí.


III ot. 60 čl. 6 arg. 1
Při šesté se postupuje takto: Zdá se, že se nevyžadují slova při značení svátosti. Praví totiž Augustin, Proti Faustovi, kniha XIX: "Co jsou jiného všechny tělesné svátosti, než jako nějaká viditelná slova?" A tak se zdá, že přidávat slova smyslovým věcem ve svátostech je přidávat slova slovům. Ale to je zbytečné. Tedy se nevyžadují ve svátostech slova se smyslovými věcmi.
III ot. 60 čl. 6 arg. 2
Mimo to svátost je nějaká jednotka. Nezdá se však, že může nastat nějaká jednotka z těch, která jsou různých rodů. Ježto tedy smyslové věci a slova jsou různých rodů, protože věci smyslové jsou od přírody, kdežto slova od rozumu: zdá se, že se nevyžadují ve svátostech slova se smyslovými věcmi.
III ot. 60 čl. 6 arg. 3
Mimo to svátosti nového zákona nahradily svatosti zákona starého: protože zrušení oněch bylo ustanovení těchto", jak praví Augustin, XIX. proti Faustovi. Ale ve svátostech starého zákona se nevyžadoval nějaký slovní tvar. Tedy ani ve svátostech nového zákona.
III ot. 60 čl. 6 protiarg.
Avšak proti je, co praví Apoštol, Efes. 5: "Kristus miloval Církev a vydal se za ni, aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody ve slově života;" a Augustin praví, K Jan.: "Přistupuje slovo k živlu a nastává svátost."
III ot. 60 čl. 6 odp.
Odpovídám: Musí se říci, že svátostí, jak bylo řečeno. užívá se k posvěcení lidí, jako nějakých znamení. Lze je tedy pozorovat trojmo, a každým způsobem jim přísluší, aby byla připojena slova ke smyslovým věcem. Nejprve totiž lze pozorovat se strany příčiny posvěcující, jíž je vtělené Slovo: tomu se svátost nějak připodobňuje v tom, že se připojuje slovo ke smyslové věci, jako bylo v tajemství vtělení spojena Slovo Baží se smyslovým tělem. Za druhé lze pozorovat svátosti se strany člověka, který je posvěcován, jenž se skládá z duše a těla; tomu je přiměřen svátostný lék, který se dotýká těla skrze viditelnou věc a skrze slova má duše víru. Proto praví Augustin, k onomu Jan. 15: ,Již jste čisti pro řeč,' atd. "Odkud tak veliká síla vady, že se dotkne těla a obmyje duši, než působením slova, ne že se říká, nýbrž že se věří? Za třetí lze pozorovat se strany samého významu svátostného. Praví pak Augustin v II. O křest. nauce, že "slova obdržela u lidí přednost v označování", protože slova lze rozmanitě utvořit na označení rozmanitých pojmů mysli. A proto slovy více zřetelně můžeme vyjádřit, co jsme myslí pojali. A proto k dokonalosti svátostného významu bylo třeba nějakými slovy určit význam smyslových věcí. Neboť voda může znamenat jak obmytí pro svou vlhkost, tak občerstvení pro svou chladnost; ale když se řekne já tě křtím. projeví se, že užíváme vody při křtu na označení duchovního očištění.
III ot. 60 čl. 6 k 1
K prvnímu se tedy musí říci, že viditelné věci svátostí slují slova z jakési podobnosti, pokud totiž sdílejí nějakou významovou moc, která hlavně je v samých slovech, jak bylo řečena. A proto není zbytečné dvojení slov, když se ve svátostech přidávají věcem slova, protože jedno z nich určuje druhé, jak bylo řečeno.
III ot. 60 čl. 6 k 2
K druhému se musí říci, že, ač slova a jiné viditelné věci jsou v různém rodu, pokud se týká přirozenosti věci, přece se shodují v pojmu označování, které je dokonalejší ve slovech než v jiných věcech. A proto ze slov a věcí nastává jaksi jedno ve svátostech, jako tvor s látkou, pokud totiž slova zdokonalují význam věcí, jak bylo řečeno. Pod věcmi pak jsou obsaženy také viditelné úkony, třebas obmytí, pomazání a jiná taková, protože v nich je týž ráz označování jako věcí.
III ot. 60 čl. 6 k 3
K třetímu se musí říci, že, jak praví Augustin Proti Faustovi, jiné musejí být svátosti věci přítomné a jiné věci budoucí. Avšak svátosti Starého zákona byly předzvěstí příchodu Kristova, a proto naznačily Krista tak výslovně jako svátosti Nového zákona, které plynou ze samého Krista, a mají v sobě nějakou podobnost s ním, jak bylo řečeno. Ve Starém zákoně pak užívali nějakých slov v tom, co náleží k uctívání Boha, jak kněží, kteří byli přisluhovači oněmi svátostmi, podle onoho Num. 6: "Tak požehnáte synům Izraelovým a řeknete jim: Požehnej ti Pán", atd., tak také ti, kteří užívali svátostí oněch, podle onoho Deut. 26: "Vyznávám dnes ,před Pánem Bohem tvým, že", atd.