5. Zda se vyžadují ke svátostem určité věci.
III ot. 60 čl. 5 arg. 1
Při páté se postupuje takto: Zdá se, že se nevyžadují určité věci ke svátostem. Smyslové věci jsou totiž přibírány ve svátostech na značení, jak bylo řečeno. Ale nic nebrání, aby rozličnými smyslovými věcmi bylo totéž značeno: jako v Písmě svatém je Bůh někdy metaforicky naznačován kamenem, někdy lvem, někdy sluncem neb něčím takovým. Tedy se zdá, že různé věci mohou příslušet téže svátosti. Nevyžadují se tedy určité věci ve svátostech.
III ot. 60 čl. 5 arg. 2
Mimo to nutnější je záchrana duše nežli záchrana těla. Ale v tělesných lécích, které jsou určeny k záchraně těla, může být jedna věc dána místo jiné, když chybí. Tedy tím spíše ve svátostech, jez jsou duchovními léky, určenými k záchraně duše, lze vzít jednu věc místo druhé, když bude chyběti.
III ot. 60 čl. 5 arg. 3
Mimo to není vhodné, aby spasení lidí bylo omezováno Božím zákonem, a zvláště zákonem Krista, který přišel všechny spasit. Ale ve stavu přirozeného zákona se nevyžadovaly ve svátostech nějaké určité věci, nýbrž byly brány podle slibu; jak je patrné z Gen. 28, kde Jakob slíbil, že odevzdá Bohu desátky a obět pokojné. Tedy se zdá, že člověk neměl být omezován, a především v novém zákoně, na užívání nějaké určité věci ve svátostech.
III ot. 60 čl. 5 protiarg.
Avšak proti je, co Pán praví, Jan. 3: "Nebude-li kdo znovuzrozen z vody a Ducha Svatého,nemůže vejít do království Božího."
III ot. 60 čl. 5 odp.
Odpovídám: Musí se říci, že lze pozorovat dvojí v užívání svátostí, totiž bohopoctu a posvěcení člověka; z nich pak prvé patří k člověku v poměru k Bohu; druhé však naopak patří k Bohu v poměru k člověku. Nepřísluší však někomu určovat, co je pod mocí jiného, nýbrž jen to, co je pod jeho mocí. Protože tedy posvěcení člověka je v moci Boha posvěcujícího, nepřísluší člověku podle svého úsudku brát věci, aby jimi byl posvěcen, nýbrž to musí být určeno z ustanovení Božího. A proto ve svátostech nového zákona, jimiž jsou lidé posvěcováni, padle onoho I. Kor. 6, "Jste obmyti, jste posvěceni," je třeba užívat věcí, určených z Božího ustanovení.
III ot. 60 čl. 5 k 1
K prvnímu se tedy musí říci, že, může-li totéž bytí různými znameními naznačeno, přece označujícímu přísluší určit, kterého'znamení je k naznačení užít. Bůh však je to, jenž nám naznačuje ve svátostech duchovní skrze věci smyslové a slovy podobenství v Písmech. A proto, jako je podle úsudku Ducha Svatého určeno, kterými podobenstvími mají být na jistých místech Písma naznačeny věci duchovní, tak také musí být Božím ustanovením určeno, které věci se vezmou ke značení v té či oné svátosti.
III ot. 60 čl. 5 k 2
K druhému se musí říci, že smyslové věci mají přirozeně sobě dané síly, přispívající ke zdraví tělesnému; a proto nezáleží mají-li dvě tutéž sílu, které kdo užije. Ale k posvěcování nejsou zařízeny nějakou silou přirozeně danou, nýbrž jen z Božího ustanovení. A proto bylo třeba Božího určení, kterých smyslových věcí se má užívat ve svátostech.
III ot. 60 čl. 5 k 3
K třetímu se musí říci, že, jak praví Augustin, XIX. Proti Faust., rozličné svátosti přísluší rozličným dobám, jako se také rozličnými slovy naznačují různé doby, to'ti'ž přítomnost, minulost a budoucnost. A proto, jako ve stavu přirozeného zákona byli lidé bez daného zevnějšího zákona pohnuti pouhým vnitřním nutkáním k uctívání Boha; tak jim také bylo vnitřním nutkáním určováno, kterých smyslových věcí mají užívat k uctívání Boha. Později pak bylo nutné dát také zevně zákon; jak pro zatemnění přirozeného zákona hříchy lidí, tak také k výraznějšímu naznačení milosti Kristovy, jíž je posvěcováno lidské pokolení. A proto také bylo nutné určit věci, kterých by lidé užívali ve svátostech. A neomezuje se proto cesta spásy: protože věci, jichž užívání je nutné ve svátostech, buď jsou obecným majetkem, nebo je lze mít malým úsilím
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.